Září 2014

SPOT / Galerie NTK

30. září 2014 v 11:22 | Milan Mikuláštík |  Milan Mikuláštík - kurátor / curator


Galerie NTK zve na výstavu / Gallery NTK cordially invites to the exhibition

SPOT

Vystavují / Exhibiting:
Michal Adamovský, Radek Brousil, Michal Czanderle, David Krňanský, Petr Malina, Kateřina Zahradníčková

Kurátor / Curator:
Milan Mikuláštík

Vernisáž výstavy / Opening: pondělí / Monday 29. 9. 2014, 18:00
Doba trvání výstavy / Exhibition run: 30. 9.-18. 10. 2014
Otevřeno / Open: po-pá / Mo-Fr 10-18, so / sa 10-16
Vstup zdarma / Free entry


Dekonstrukcí zavedených způsobů galerijní prezentace umění navazuje výstava SPOT na předešlé projekty Galerie NTK "Současná česká malba" a "Jedna z možností". Zatímco výstava "Současná česká malba" ve svém výběru vystavujících lakonicky opomenula malíře mužského pohlaví, "Jedna z možností" pracovala s nestálostí konečného tvaru výstavy, kdy byla expozice denně pozměňována a divák tedy při opakované návštěvě viděl "totožnou, ale přitom odlišnou" výstavu. Tomuto tekutému principu se určitým způsobem blíží i stávající výstava SPOT, také zde je finální tvar výstavy narušen, tentokrát ovšem nikoli prostřednictvím instalace jednotlivých děl, nýbrž skrze osvětlení exponátů. Existující světelné vybavení galerie bylo upraveno sériovým zapojením speciálních časových spínačů, které periodicky vypínají a opět zapínají lampy bodového osvětlení (tzv. spoty). Přibližně patnáctiminutový minimální časový interval, který je dán technickými možnostmi použitého zařízení, jakoby metaforicky odkazoval k legendárním Warholovým "patnácti minutám slávy". V každém případě lze tento neobvyklý způsob nasvícení expozice vnímat jako jakýsi diktát divákovi, znemožňující, nebo minimálně silně komplikující svobodné prohlížení výstavy. Návštěvník galerie je nucen prohlížet si v daný okamžik právě ta díla, která se ocitla v kuželu světla. Trajektorie a časový harmonogram divákovy cesty expozicí je dán vnějšími okolnostmi - (quasi)náhodným rozsvěcením jednotlivých spotů. Takto upravené osvětlení výstavy však pouze nenastoluje otázky ohledně prezentace jednotlivých děl, potažmo reprezentace umění obecně, ale je zde také rozehrána bohatá hra kontextů a vzájemně se ovlivňujících významů mezi paralelně "zviditelněnými" obrazy. V každém případě má spektátor možnost vidět v jeden okamžik pouze neúplnou výstavu a pro komplexní zážitek je třeba v galerii jistý čas setrvat a podvolit se zmiňovanému diktátu.
Výběr prezentovaných umělců se odvíjel od popsané koncepce výstavy, byl však také ovlivněn skutečností, že se výstava SPOT stala součástí mezigalerijního festivalu Fotograf 2014 (s příznačným tématem "seeing is believing"). Přesto se vystavené exponáty neomezují pouze na fotografie, zůstavají nicméně v hájemství dvourozměrného obrazu. Prezentovány jsou zmíněné fotografie, videa, ale významnou měrou také malované obrazy a to jak abstraktní, tak figurativní, resp. figurální. Jde ovšem o takové obrazy, které jsou v úzkém vztahu k obrazům mechanicky reprodukovaným. Vztah mezi "jedinečným" ručně malovaným obrazem a jeho protějšku vzniklému za pomoci technického aparátu je v každém případě důležitým leitmotivem výstavy. Společným jmenovatel všech zúčastněných umělců je jejich zaujetí světem umění jako takovým. U všech lze zaznamenat snahu o komentáře ke způsobům produkce případně prezentace uměleckých artefaktů, resp. k institucionálnímu pozadí uměleckého systému. Asi nejvýrazněji je tomu v případě olejomaleb absolventa AVU Petra Maliny, jehož oblíbenými objekty zájmu jsou už po léta návštěvníci výstav. Malina je poněkud voyeuristickým způsobem zachycuje pomocí fotoaparátu a vzniklé snímky používá jako předlohy pro své kultivované malby. Na těch nejčastěji vidíme civilně oblečené návštěvníky galerií, zpravidla odvrácené od "objektivu", sledující soustředěně, někdy více, jindy méně rozeznatelná umělecká díla, případně relaxující, postávající v prostředí výstavní síně. Pro Petra Malinu je účast na výstavě SPOT současně malou premiérou - poprvé zde veřejně prezentuje vedle svých již dobře známých obrazů, také fotografie, které je předcházejí, a které až dosud zůstávaly divákům skryty. Dalším malířem výstavy je talentovaný student ateliéru malby Vysoké školy uměleckoprůmyslové David Krňanský. Jeho geometrické abstrakce jsou jakýmisi distancovanými "instantními" meta-obrazy. Vznikají jako silně ironická reakce na institucionalizovaný svět umělecké produkce. Proto Krňanský pracuje zpravidla v sériích a vytváří variace svých vyprázdněných odcizených kompozic. Podobný princip vyprázdněnosti lze vysledovat také ve fotografiích Radka Brousila, absolventa UMPRUM. Ten pro své abstrahující kompozice, evokující někdy časné pokusy avantgardních fotografů, využívá těch nejbanálnějších předmětů, jaké najdeme v běžném ateliéru studiového fotografa. Vedle fotografií vystavuje Brousil také dvě videa, dávající symbolickou možnost nahlédnout "za kulisy" vzniku jeho snímků. K avantgardním experimentům s abstrakcí se svou sérií koláží (kombinovaných technik) hlásí také student FAMU Michal Czanderle. Nepřehlédnutelná je jeho série "nahých autoportrétů", kterou vytvořil ve spolupráci s Michalem Adamovským v roli fotografa. Humorná hra s kýčem a banalitou je reakcí na objev "idylického" prostředí během uměleckého pobytu v Chorvatsku a lze ji opět vztáhnout ke zmiňovaným Warholovým patnácti minutám slávy. Sérii doplňuje Czanderleho podobně exhibicionistické video, vzniklé tentokrát během cesty do Číny. Autor si pomocí sebeironického tanečku přivlastňuje znělku oznamující uzavření pekingského tržiště. Výstavu uzavírá série fotoperformancí Michala Adamovského, u kterých mačkala spoušť pro změnu Kateřina Zahradníčková. Adamovského tělo se na snímcích stává exponátem v rozličných světových výstavních síních.


Petr Malina, Flavin, olej na plátně, 120 x 100 cm, 2008


Michal Adamovský a Kateřina Zahradníčková, ze série Exhibition, fotografie, 200 x 120, 2011


David Krňanský, ze serie "Shops are closed now", olej na plátně, 70 x 90 cm, 2014


Using an "experimental" installation, the group exhibition "Spot" is addressing the issue of representation in contemporary art. The viewer will be given no option but to conform to the "system" determined by light installation. Exhibition is following up on previous projects, critical takes on the "operation system of art" - exhibitions titled "Contemporary Czech Painting" and "One of The Possibilities".

Výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf #4 - "vidět a věřit"
Exhibition is held within Fotograf Festival # 4 - "seeing is believing"

Anotace MILAN MIKULÁŠTÍK

14. září 2014 v 16:00 | Viktor Čech

Osobnost Milana Mikuláštíka zaujímá v českém uměleckém prostředí velice specifickou a výraznou pozici. Jeho aktivity zaobírají široké pole působnosti, počínaje individuální uměleckou tvorbou, přes činnost v rámci tvůrčího seskupení MINA a v umělecké a aktivistické skupině Guma Guar, až po činnost kurátora v galeriích NoD a NTK. Nelze nezmínit také jeho výrazně politicky angažovaný tvůrčí postoj, jenž výrazně ovlivnil všechny zmíněné aktivity.

V jeho samostatné tvorbě můžeme v počátcích sledovat postupný vývoj směrem od řešení formálních problémů k politicky a aktivisticky uvědomělému kritickému přístupu vůči problémům tohoto světa. Cyklus obrazů Placebo (1995) za svou zdánlivou čistou abstrakcí skrývá zvětšené fragmenty vizuální úpravy krabiček léků. Předstíraná indiferentní forma skrývá referenci k významu - vizuální řeči obalů jako "placebo" zastupujících funkčnost jejich obsahu. Už tato raná práce dobře ilustruje autorovo chápání umělecké tvorby jakožto formy hluboce prostoupené ideologickými a politickými strukturami. V Mikuláštíkově tvorbě druhé poloviny devadesátých let lze nalézt výrazný moment symbolického využití hry a vizuality her právě ke komentování tohoto výsostně ideo-politického pohledu na svět. Práce jako video Polit-bio (1996) či ChessBall (1998) komentují globální mocenské hry za využití míče a šachové hry. Zatímco v prvním případě je hra rozehrána do samovolného pohybu míčku s figurkami světových diktátorů, v druhém případě autor předkládá quasi-funkční hru, v níž může hráč hrát globální válečné šachy na kulové ploše fotbalového míče.

Pro toto období zásadní je Mikuláštíkova spolupráce s Janem Nálevkou v rámci uměleckého seskupení MINA (od roku 1995, viz heslo), která pokračuje, ovšem s čím dál většími přestávkami i po roce 2000, kdy ovšem více (od roku 2003) vystupují do popředí jeho aktivity v rámci skupiny Guma Guar (viz heslo). Tato skupina původně vznikla v rámci spolupráce na audiovizuálních produkcích elektronické hudby spolu s Danielem Vlčkem a Richardem Bakešem. Postupně se však stala také platformou pro realizaci galerijních projektů, rozvíjejících se v duchu o něco starší Mikuláštíkovy tvorby (například Peace ltd., 2002-2003). Typickými rysy jejích aktivit je úderná provokativnost prostřednictvím vizuálních apelů. Subverzivní hra, kterou autoři hrají s diváky v rámci kritiky aktuálních politických jevů, jako byla válka v Iráku, v tomto ohledu rovněž rozvíjí herní přístupy v Mikuláštkově tvorbě druhé poloviny 90. let. Posunem je zřejmá politická radikalizace, kdy na rozdíl od předchozích strukturálních komentářů, zaujímají práce jasná ideologická stanoviska.

Tvorba v rámci obou uměleckých seskupení tvoří nedílnou a navzájem se s individuálními aktivitami Milana Mikuláštíka prostupující činnost. Ve své samostatné tvorbě se však autor stále přiklání k více "formálnímu" pojetí svých prací, kde je podobně, jako u na počátku zmíněného Placeba zásadní napětí mezi politickým kódováním obsahu a estetickým pojetím formy. Z nejnovější tvorby lze zmínit jeho realizaci Corrupted Bus Stop (2014) v níž vizuálně narušil řeč veřejné reklamy a posunul objekt autobusové zastávky směrem k apropriovanému abstraktnímu objektu, nebo spolu s Michalem Panochem realizovanou výstavu Cargo Culture (2011), v níž rozvinuli antropologický jev Cargo kultu v náznaku kritiky vůči vizualitě konzumní společnosti, současně však také v rámci své vlastní výtvarné logiky fungujícího výtvarného řešení.

Kurátorská práce, jíž se Milan Mikuláštík intenzivněji věnuje od roku 2008, kdy se stal kurátorem Galerie NoD, je rovněž neoddělitelnou součástí jeho tvůrčí činnosti. Po několika výrazných a často na oblast politického umění zaměřených projektech v Galerii NoD, pokračují jeho kurátorské aktivity v rámci Galerie NTK, kde se většina jeho projektů zaměřila na obecněji chápané otázky reflexe tohoto světa současný uměním, jako je jeho oblíbené téma hry či otázka architektury a umění, heterotopních míst apod. Milana Mikuláštíka můžeme rozhodně zařadit mezi nejvýraznější aktéry kritického umění v uměleckém dění prvního desetiletí tohoto století a mezi nejvíce univerzální tvůrčí osobnosti, které se v něm pohybují.

Viktor Čech pro Artlist.cz
(publikováno: 2014)

http://www.artlist.cz/?id=2609