XENOFILIA / Galerie NTK

17. prosince 2014 v 12:53 | Milan Mikuláštík |  Milan Mikuláštík - kurátor / curator


"Drazí přátelé, na základě znechucení nad akceptací rasismu v české společnosti jsem se rozhodl ke své nové performanci. Vždy když potkám na ulici místního romského občana, pokusím se jej políbit." Fotografie s tímto textem, na které k sobě rozcuchaný performer Milan Kohout tiskne romskou ženu, zahajuje novou výstavu v Galerii Národní technické knihovny v Praze. Expozice nese název Xenofilia, a jak už je z prvního exponátu zřejmé, chce se pokusit překlenout zákopy, jež od sebe dělí Romy a českou "bílou" většinu.
Výstavy se účastní přibližně dvacet tuzemských a zahraničních umělců, rozptylem od Richarda Wiesnera, který natřel Národní galerii navzdory její zašlé logo na Veletržním paláci, přes Tomáše Rafu, proslaveného návrhem česko-romské vlajky, až například k dvěma radikálním slovenským švadlenám jménem Kundy Crew, jež kombinují politická hesla s lidovými výšivkami. Vystudovaní výtvarníci se tak mísí s aktivisty, což byl také záměr. Umění bez názoru je totiž podle kurátorů Barbory Šimkové, Milana Mikuláštíka a Vladimíra Turnera v lepším případě dekorace, v tom horším kýč.
Že to Romové neměli nikdy v českých zemích lehké, dokládá série panelů, na které grafický designér vystupující pod přezdívkou Smyslov přetiskl výroky českých politiků, veřejných činitelů i monarchů napříč dějinami. Slova Miroslava Sládka o tom, že by "cikáni měli být trestně odpovědní již od narození, neboť to je jejich největší zločin", jsou jen slabý odvar proti dekretu Karla VI. z roku 1721, v němž "z důvodu efektivnějšího postupu proti sběři cikánské" poddaným ukládal: "Při opakovaném dopadení trestat na hrdle také ženy - stětím mečem nebo oběšením." Nedospělým mladíkům mělo být odřezáno ucho. Už tehdy platilo, že pokud se někdo ocitl na existenčním dně, mohl se snadno stát terčem frustrovaného okolí i vypočítavých politiků.
To je i příklad romského koncentračního tábora v jihočeských Letech, na jehož místě stojí od padesátých let místo památníku vepřín. Jedním z mála, kdo se zabývá touto odnoží holokaustu řízenou českými četníky a dozorci, je americký novinář s českými kořeny Paul Polansky. O Letech vydal už dvě knihy, třetí - reportáž o pátrání po tisícovkách zavražděných Romů včetně jejich dětí s názvem Tábor smrti Lety - pokřtil v Národní technické knihovně tento týden. "Naším prvním seznámením s Lety byla řeč velitele tábora Janovského. Vždycky promluvil z balkonu k novým vězňům: Pro cikány jsou jenom dvě místa, tady a v pekle," cituje výstava jednu z přeživších vězeňkyň.
Na tuto opomíjenou stránku české historie reaguje studentka pražské UMPRUM Eva Jašková videem, ve kterém se prostřednictvím služby Google Street View vydává do ostravské ulice Přednádraží, již kamera zachytila ještě plnou lidí. Dnes jsou však domy kvůli realitním spekulacím opuštěné, místní Romové vystěhováni do ubytoven a kurzor myši proplouvající dřívější ulicí s hloučky lidí doplňuje jen zvuk opuštěných kroků umělkyně.
Málo se ví, že takzvaní tři králové, kteří se přišli poklonit čerstvě narozenému Ježíši do Betléma, byli ve skutečnosti nejspíš perští astrologové. A Izraelité se tenkrát na Peršany dívali téměř stejně jako většina Čechů dnes na Romy. Možná nebude trvat dlouho a v zapadlé ubytovně někde v ústeckých Předlicích se narodí dítě s černýma očima, kterému se navzdory všemu podaří změnit svět.
Pavel Vokatý
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama